GPS
Navstar
Systém GPS byl vyvinut ministerstvem obrany Spojených států původně pouze pro vojenské účely . Základ celého systému tvoří 24 aktivních navigačních družic, plus několik záložních družic, obíhajících zeměkouli na šesti různých, velmi přesných drahách, se sklonem 55 stupňů vzhledem k rovníku. Dráhy družic jsou vypočteny tak, aby v daném okamžiku byl v kterémkoliv místě na zeměkouli viditelný nad obzorem dostatečný počet družic. Bylo ověřeno, že v oblasti celé naší republiky je v kteroukoliv denní či noční hodinu nad obzorem nejméně 6 až 8 družic navigačního systému GPS. Družice vysílají speciální kódované informace, které uživatel přijímá pomocí speciálního přístroje - přijímače GPS. GPS informace zpracovává a na jejich základě vypočítává okamžitou pozici uživatele. GPS přijímač je pasivní; sám nic nevysílá, GPS informace pouze přijímá. Není proto možné na dálku zjistit pozici běžného GPS přijímače, který je právě v terénu používán. Některá zařízení (sledování vozidel), např. ve spojení se sítí GSM, případně jinou přenosovou sítí, to však umožňují. Princip určování polohy spočívá v určování vzdálenosti uživatel-družice na základě rozdílu času vyslání a příjmu signálu.
Systém GPS byl původně vojenským navigačním systémem (a také stále ještě je, družice monitorují odpalovní balistických raket, jaderné výbuchy a asi mají i další monitorovací možnosti, o kterých civilní sektor ani neví). Jeho počátky sahají do 70. let, v plné konstelaci satelitů nutné pro globální pokrytí pracuje od poloviny let devadesátých. Provozovatelem a garantem systému jsou státní organizace ve Spojených státech, konkrétně ministerstva obrany a dopravy. Vybudování systému a jeho provoz není nikterak levnou záležitostí. Cena jedné družice se pohybuje v řádu desítek miliónů US$, roční provozní náklady přesahují 15 miliard US$ ročně. Tato precizní a špičková technologie pak umožňuje přesnou navigaci neomezeného počtu uživatelů kdykoliv a kdekoliv na světě. Na počátku 90.let minulého století došlo k uvolnění systému pro bezplatné civilní užívání. Navíc ministerstvo obrany Spojených států upustilo dne 2.5. 2000 za administrativy Billa Clintona od zavádění záměrné odchylky a tím došlo k podstatnému zvýšení maximální přesnosti zaměření. Podle momentálního vývoje celosvětové bezpečnostní situace si však USA vyhrazuje tuto odchylku do vysílaných signálů družic kdykoliv zavést. Tuto možnost však nevyužilo ani po teroristickýcj útocích na New York 11. září 2003 .
Další vývoj systému, přístrojů a aplikací, je dnes z velké části v rukou civilního segmentu, který celý proces vývoje a výzkumu velmi urychlil. Tempo, především v oblasti přijímačů GPS a jejich aplikací, je přímo zběsilé, stejně jako u podobných, vysoce moderních technologií (telekomunikace, počítače,...). Nové generace GPS přijímačů velikosti pouzdra od brýlí s možností zobrazovaní aktuální pozice nad velmi podrobnou digitální mapou (např. uliční sítí daného města) tento fakt plně potvrzují. Systém GPS je spolehlivý, výkonný a dodnes jediný plně a bez problémů fungující globální navigační systém. Nyní má tedy každý z nás tu úžasnou možnost využívat této technologie pro své účely.
Využívání systému GPS je opravdu zadarmo! Jediné, co zaplatíte, je drobná daň zakomponovaná do ceny přístroje a baterie na provoz.
Jediné co potřebujete je přijímač GPS signálu. Ten dokáže vypočítat pozici s přesností na metry a to kdekoliv na Zemi, bez ohledu na počasí a denní dobu. Pro výpočet polohy je ale nutný výhled na oblohu a příjem signálu z minimálně tří družic. Polohu proto není možné určit v místnosti, tunelu nebo pod vodou. Přesnost moderních GPS přijímačů se pohybuje v rozmezí 3 -15 metrů. Přesnost měření nadmořské výšky bývá až dvakrát horší. Vyšší přesnost umožňují přístroje s vestavěným barometrickým výškoměrem, které výšku měří s přesností 2 - 3 metrů. Přesné ( a drahé ) geodetické přístroje dnes dokáží zaměřit pozici s přesností pod jeden metr.
Galileo
Galileo je systémem satelitní navigace budovaným EU plně nezávislý na USA. Principielně bude systém Galileo stejný jako Navstar. Ovšem dočkáme se několika vylepšení. V systému bude pracovat více 27 aktivních družic, další 3 družice budou tvořit zálohu. Jeho přesnost pro běžné uživatele bude pod 4m. Vertikální přesnost pak bude pod 8m. Dále by mělo být možno příjímat GPS signál z Galilea i v budovách. Systém Galileo by měl být kompatibilní se systémem Navstar a naopak (GPS přístroje budou moci využívat signály přicházející ze všech družic). Předpokládaný termín dokončení a zprovoznění plného počtu družic se předpokládá v roce 2010. Veškeré podrobnosti o systému Galileo se dozvíte na stránkách Evropské vesmírné agentury ESA.
Glonass
Glonass je vesmírný navigační systém Ruské federace. Tento systém by měl sloužit jak pro vojenské, tak pro civilní účely a měl by zajišťovat navigaci, komunikaci a meteorologické využití. V plném operačním stavu bude využívat 21 aktivních družic a 3 budou sloužit jako záložní. V současné době je na orbitu 16 družic systému. Více informací se o celém systému dozvíte na stránkách ruského navigačního systému
Princip hry
Jak se dá s geocachingem začít? Především k tomu potřebujete přístroj GPS. Pro účely geocachingu vám postačí i starší jednuduchý přístroj. Pak už jen zbývá zaregistrovat se na oficiální stránce geocachingu a můžete vyrazit na "lov". Registrace je zdarma. Každý může hledat jakoukoli cache a tu při úspěšném nálezu připsat na svůj účet. Každý si také může (při splnění jednoduchých základních podmínek) založit cache vlastní.
Přístroje GPS umí jednak určit souřadnice daného místa, ale umí také navigovat na zadané souřadnice. A právě to je v geocachingu využito. Na internetu si nejprve najdete souřadnice cache, kterou chcete hledat. Nejdříve si necháte polohu cache zobrazit na některé digitální mapě. Tak zjistíte, kde přibližně se cache nachází, zda na Staroměstském náměstí v Praze nebo třeba na Sněžce. Když se dostanete blízko hledanému místu, necháte se navigovat GPS přístrojem přímo k cache. Pokud p řístroj umí zobrazit i mapu, hledání se ještě více usnadní. Poslední desítky metrů se však necháme většinou navigovat jen pomocí šipky a údaje o metrech zbývajících k cíli. Než vyrazíme do terénu, měli bychom si nejdřív na internetu pečlivě přečíst (případně vytisknou a vzít s sebou) všechny údaje o cache. Především o jakou cache se vlastně jedná a další informace a nápovědy, které jsou někdy pro úspěšný lov nezbytné. Odměnou je samozřejmě nalezení cache, popřípadě nějaký ten dáreček z ní. Ale to rozhodně není to hlavní. Na geocachingu je nejkrásnější poznávání nových míst, zábava při hledání cache a spousta neopakovatelných zážitků a jejich sdílení s ostatními cachery. Je to vlastně druh turistiky. Nemusíte přemýšlet, kam se o víkendu podívat, stačí si naplánovat pár cache a myslím, že nebudete litovat. Cache jsou většinou schovány na zajímavých místech - blízko turistických zajímavostí, kulturních památek, hradů, kostelů, místě rodiště slavných lidí, na vrcholcích hor... A často vás zavedou na krásná místa, o kteých byste jinak vůbec nevěděli.
Cache
Cache je to, co v této hře hledáte, nějaká schránka nebo krabička. Úplně nejčastěji to je vodotěsná plastová krabička s víčkem, taková jakou používáme třeba na potraviny do mrazáku. Taková krabička může být ještě zamaskovaná v černé látce a schovaná například v hromadě kamenů, pod kořenem, na stromě, nebo jen tak přikrytá v trávě. Cache mohou mít však různou velikost a mohou být také úplně jiného typu, viz. další odstavce. Typycká cache obsahuje především logbook - sešítek (a tužku), jakousi vrcholovou knihu, kam zapíšete svoji návštěvu - své jméno, datum, co jste si z cache vzali a co tam naopak dali, jak se vám líbí cache a dané místo vůbec, popřípadě co zajímavého jste při hledání cache zažili. Toto vše později zapíšete také na internet. Dále v cache najdete různé dárečky, nejčastěji drobnosti jako hračky z Kindervejce, přívěšky, svíčky, odznaky a mince. Někdy se ale najdou i velice pěkné a užitečné věcičky jako třeba kompas, kapesní rádio, stopky nebo malý dalekohled. Každý nálezce si může z cache vzít nějaký dáreček, ale na oplátku musí zas něco jiného do cache vložit. A samozřejmě musí cache opět pečlivě ukrýt na původní místo.
Typy cache
Cache popisovaná v předchozím odstavci je však jen jedním z mnoha typů cache, tento typ se nazvá traditional. Dalším typem je multi cache. Jak už název napovídá, musíme splnit více úkolů, abychom se dostali ke konečné cache. V praxi to může vypadat tak, že na souřadnicích najdeme krabičku, ve které jsou na lístečku napsány souřadnice krabičky další a takto postupujeme až ke konečné cache. Další možností je, že musíme získat nějaké hodnoty, které pak dosadíme do vzorce a vypočteme souřadnice konečné cache. Podrobný návod najdeme samozřejmě na internetu na stránce cache. Například na uvedených souřadnicích najdeme informační tabuli nebo pamětní desku a máme opsat datum na ní uvedené, nebo spočítat lampy na daném místě nebo okna na dané budově. Cache může být ale také jen virtuální. Zde je úkolem poslat zakladateli email s odpovědí na zadanou otázku (například co vidíte na daných souřadnicích nebo kdy byl odhalen pomník, který se na uvedených souřadnicích nachází) nebo poslat fotografii této virtuální cache. Jako například na přiložené fotograii, kde bylo úkolem vyfotit sebe nebo svou GPS s daným objektem (zde známý dublinský Spike). Existuje ještě několik méně rozšířených typů. Je to třeba webcam cache. Zde je vaším úkolem zamávat do webkamery (třeba kamera snímající silniční provoz ve městě) a zavolat kamarádovi, který sedí u počítače a snímek z webkamery uloží. Tento snímek pak pošlete zakladateli cache nebo vystavíte na stránce geocachingu. Dalšími typy, se kterými jsme se ani ještě nesetkali jsou letterbox cache. To je jakási poštovní schránka, kde si otisknou razítko cache třeba do svého deníčku a naopak v cache zanecháte pohlednici se svým razítkem nebo otiskem prstu. Dále máme event cache, což je jak napovídá nějaká událost. Funguje to tak, že někdo svolá setkání cacherů, například společnou procházku spojenou s hledáním dalších cache zakončenou posezením u piva. Každý kdo se zúčastní si pak může připsat tuto event cache na svůj účet. Některé cache jsou skutečně obtížné a musíte nejprve najít několik klíčů k získání finálních souřadnic. Tady v Irsku je například jedna cache, ke které nejprve musíte nalézt klíčová písmena, která jsou ukryta v sedmi běžných cache, z písmen složit klíčové slovo a poslat email majiteli cache, který vám pak sdělí souřadnice. Nebo dokonce existuje jakási eurocache, kde musíte nejprve zjistit informace z primárních cache umístěných v několika různých státech Evropy. Nemusíte cestovat po celé Evropě; stačí, když o poskytnutí infomace požádáte cachera z daného státu, který tuto primární cache našel. Pak se teprv můžete vydat hledat cache sekundární. Ale do toho jsme zatím ještě sami nepronikli...
Velikost cache
Cache mohou mít nejrůznější velikost. Nejběžnější je tzv. regular cache, což je nejčastěji ona zmiňovaná plastová krabička na potraviny. Může to být ale třeba i větší vodotěsný kyblík s víčkem nebo plechová bedna od vojenské munice. Další třída velikosti je small, což bývá opět nejčastěji plastová krabička o průměru do 15 cm. Do té už se vejdou jen malé dárečky. Můžeme se ale setkat i s nejmenší cache zvanou micro. To bývá nejčastěji krabička od filmku nebo jiná krabička podobné velikosti. Ta už obsahuje jen malý logbook, nejčastěji svinutý papír a jako dáreček se vejde maximálně pár mincí. Microcache někdy obsahuje i malou tužtičku, ale raději byste neměli zapomenou vzít si tužku vlastní. Microcache mají často zabudovaný magnet, pomocí něhož jsou připevněny například na zábradlí nebo sloup dopravní značky. Díky opravdu malé velikosti je lze snadno schovat i v rušné části velkoměsta, kde si jich běžný kolemjdoucí ani nevšimne. Na druhou stranu je to trochu hledání v kupce sena a navíc ve městě je často signál z družic stíněn vysokými budovami, takže při hledání microcache se většinou neobejdete bez dalších nápověd.
Travelbugs a geocoins
Travelbug - v překladu cestovní brouk a Geocoin - geomince. Tak to jsou další věci, které můžete v cache najít. Nemůžete si je však jen tak odnést domů. Každý takový travelbug je jedinečný, má připevněnou oficiální známku s číslem a má svého majitele. Samotný travel bug má nejčastěji podobu nějaké malé hračky, plyšáka, figurky nebo fotografie zatavené do folie. Každý travelbug má uveden nějaký cíl, napřílad dostat se na Hawai, vyfotit se s v co nejvíce hospodách, navštěvovat vodopády nebo prostě jen tak cestovat po světě z cache do cache. Když takového travelbuga vezmete z cache, musíte ho v dohledné době ho opět umístit do jiné cache. Také ale musíte hned zapsat na internet odkud a kam jste ho přemístili. Geocoin funguje vlastně na stejném principu, jen nemá tak konkrétní podobu, je to zkrátka velká mince, speciálně vydaná pro geocaching. Existuje americká geocoin, evropská geocoin a nedávno byla vydaná dokonce česká geocoin, kterou jsme si samozřejmě objednali.
Databáze
Geocaching má rozsáhlou databázi, která obsahuje údaje o všech cache a cacherech. Každý registrovaný cacher má svou stránku s profilem, kde může (ale nemusí) uvést nějaké osobní údaje či koníčky. Dále tam najdeme všechny cache, které našel i které založil. Uchovávají se tam také všechny fotografie, které cacher do databáze nahrál. Dále má svou stránku také každá cache. Na té najdeme především základní údaje - souřadnice, typ a velikost cache, obtížnost nalezení cache i terénu a přibližnou polohu na mapě. Dále můžeme najít bližší údaje o cestě ke cache, například popis cesty z nejbližšího města, kde nejlépe zaparkovat a po které cestě se vydat. Mohou tam být i nějaké bližší údaje o umístění cache nebo jak cache vypadá. Často nám zakladatel na stránce cache poskytne i krátký výklad o historii či zajímavostech daného místa. Může být uvedena i bližší nápověda -hint, která se rozkoduje po kliknutí. Můžete a nemusíte si ji přečíst, záleží na vás, jak moc si chcete hledání usnadnit. Hint může obsahovat velice přesný popis úkrytu cache (třeba 5 metrů od rohu budovy pod kamenem) jindy je formulovaná ve vtipných jinotajích. Někdy můžeme najít i tzv. spoiler foto, což bývá přímo fotografie umístění cache. Na stránce cache si také můžete přečíst zápisy tzv. logy všech, kteří cache našli. Svou stránku má také každý travelbug, na té jsou uvedeny stručné údaje o něm, jeho cíl a také celá historie jeho cestování.
GPS přístroje
A kde si přístroj GPS zakoupit? Asi nejjednodušší je zakoupit GPS v obchodě, kde vám s výběrem poradí. Další možností je koupit starší GPS na inzerát. Cena je pak řádově poloviční a opotřebení GPS není tak viditelné jako třeba u mobilních telefonů. Ceny GPS přístrojů se v inzerátech pohybují v rozmezí 2500-5000Kč podle typu a stáří přístroje. Poslední variantou je koupě GPS přístroje z internetového obchodu z USA, kde je cena nového přístroje až o polovinu nižší než v Evropě. Nese to však jistá úskalí. V přístroji je nahraná základní mapa podrobnější pro Severní a Jižní Ameriku a v přístroji zřejmě nebude k dispozici čeština.
Odkazy
Úplně nejdůležitější je oficiální stránka geocachingu www.geocaching.com.
Pak existují stránky geocachingu v jednotlivých státech. To je pro Čechy www.geocaching.cz
a pro nás momentálně důležitá stránka www.geocachingireland.com
Perfektním rozcestníkem, kde najdete spoustu užitečných odkazů je stránka www.klicnik.com
Volně stažitelné mapy pro GPS Garmin mapcenter.cgpsmapper.com
Nejen GPS přístroje www.gpscentrum.cz
Mapa obrazující všechny cache v Evropě www.geocaching.com/map/europe.asp
Jedna z galerií geocoinů
No a nakonec odkaz na článeček, který jsme o geocachingu napsali do Country Zpravodaje AHOJ...zde
